Hodnota peněz, neboli jejich kupní síla, je závislá na tom, kolik peněz v dané ekonomice obíhá. Kupní síla znamená, kolik jednotek zboží a služeb (jak velkou část spotřebního koše) lze koupit za jednu peněžní jednotku. Růst cen (cenové hladiny), a tedy zmenšování hodnoty (kupní síly) peněz, se nazývá inflace. Vzniká, je-li tok peněz do ekonomiky silnější než objem zboží a služeb. V takovém případě převyšuje poptávka po zboží a službách nabídku a zvyšuje se cenová hladina.
Inflace postihuje především občany s úsporami a s pevnými příjmy (např. důchodce). Pokud výše příjmů nevzroste v souladu s inflací, dochází k poklesu jejich reálné hodnoty a v tomto případě i kupní síly obyvatel. Za 100 Kč si po inflaci koupíme méně než před inflací. Inflace také znehodnocuje vklady a půjčky. Je-li totiž míra inflace vyšší než úroková sazba, hodnota vkladu poklesne. U úvěrů je tomu naopak, inflace může potěšit dlužníka, který tak reálně vrátí nižší hodnotu peněz. Banky tak v reakci na růst inflace zvyšují úrokové sazby u poskytováných půjček. Reakcí podniků na zvýšení inflace je zdražení nabízených produktů a služeb. Obyvatelé na inflaci reagují vyvíjením úsilí o zvýšení vlastní mzdy. Růst mezd zaměstnanců však může vyvolat růst nákladů zaměstnavatele, které bude potřeba vyrovnat zvýšením cen produktů. Na to budou reagovat zaměstnanci dalším zvýšením mezd atd. Tomu se říká inflační spirála. Inflace se objevuje zpravidla v zemích, kde probíhá překotný ekonomický růst, naopak při hospodářské krizi klesá, až se může dostat do záporných čísel. Záporné inflaci se říká deflace. Pojem dezinflace označuje pokles míry inflace. Extrémním případem růstu cen, větším než 1000 %, je hyperinflace. Pro ekonomiku to znamená zhroucení obchodních vazeb i rozpad peněžního systému. Peníze jsou natolik znehodnocené, že přestávají plnit svoji funkci uchovatele hodnoty a ze směnných procesů jsou vytlačovány směnou zboží (barterovým obchodem).